TriskCBTriskCBTriskCB Triatlonový
sportovní klub
Logo TrickCB České
Budějovice o.s.
TriskCBTriskCBTriskCB
Nastavit jako výchozí stránku Celkem návštěv: 1047017 Dnes je 29.3.2020, 11:53 Aktuálně návštěv: 12 Přidat k oblíbeným
Partneři

Facebook TriSK ČB

Česká triatlonová asociace

Tento projekt je spolufinancován statut.městem ČB

ČSOB private banking

EGE s.r.o.

ZP MV ČR

Partneři

Jihočeský triatlon

Nadace ČEZ

e.on

Hostinec - penzion

Penzion Gabreta

Wellness hotel Rezidence

(c) Triatlonový Sportovní Klub České Budějovice o.s.


Jak jsme absolvovali Maniaka


V pátek 4. září jsme (Petra a Karel Krejčovi, Radek Uhlíř a já) vyrazili na poslední závod českého poháru do Teplic s názvem Ironmaniak který se jel na klasicky dlouhých tratích 3,8-180-42 km. Z Kopretinové jsme vyrazili plížením, plazením a rychlými přískoky. Když už měla většina pasažérů strach, vystřídal Petru závodník Kája který testoval co ještě dokáže jeho nové auto. Náš strach se ještě umocnil! Po dalších 5ti kilometrech jsem do placu hodil naší 1. domácí zásadu - žena nemluví do řízení muži a muž nemluví do řízení ženě. Na závěr ještě jedna cestovatelská zásada, pokud nevíte kudy a máte sebou Radka, tak nikdy nevěřte jeho navigaci. Nerespektuje, že chvátáte, vždy vybere nejzajímavější a nejkrásnější poznávací okružní jízdu, když jste jen kousek od cíle. A když už jí posloucháte, tak nerespektuje 1. rodinnou zásadu o řízení a hlásí zpomalte - jedete příliš rychle, nebo když už se čirou náhodou a velkou dávkou osobního orientačního smyslu přiblížíte k cíli - oznámí „PŘEPOČÍTAT ???“, což znamená, že byl vybrán nový poznávací okruh. Celý den pršelo. Měli jsme celkem radost, protože to byla známka toho, že se vyprší a zítra bude na závod krásně.

A je to tady, den na který jsme se těšili - 5. září 2009, 5:15 hod. ráno. Venku bylo 12°C a velmi nepříjemný deštík. Radek začal svým klasickým ranním jogínským roztančením. Hned po příjezdu k vodě nám bylo jasné, že nás čeká krásný deštivý a snad kvalitní IRONMANIAK. Teplota vzduchu 14°C, teplota vody 21,5°C.

Start a je to tady, 3,8 km plavání. Takhle krásnou, teplou a průzračně čistou vodu jako moře jsem v Čechách v životě neviděl, prostě nádhera. Radek se nejlépe zorientoval v davu (asi má svou GPS vždy u sebe) a vyplaval z nás všech nejlépe. Zahlédl jsem ho až v depu. Za to Petra byla daleko týmovější, potkali jsme se asi po 1,4 km. Chytnul mě záchvat smíchu, a protože Petra se taky smála, nešlo to vůbec zastavit. Kája kontroloval naše pozice s 4 m odstupem. Po 2,4 km jsme na to šlápli (já a Peťa) a doplavali jsme si Janičku Candrů, na kterou jsem se opětovně smál. Můj plavecký doprovod se stále držel, když jsem posledních 300m plaval jako vydra, bohužel Kája v posledních metrech zakufroval. V depu jsme se svlékli z neoprenů. Pršelo a byla taková zima, že z nás šla pára. Dokonce lidi rádi půjčovali svá zadní kola smolařům, kteří již v depu měli prázdnou galusku. Oblíkli jsme si vše, co jsme měli, ale stáří prokázalo své kvality. Vzít si neoprenové zimní návleky na boty napadlo jen Radka.

Cyklistika mi připomínala den, kdy se jel závod na Hlincově Hoře. Pouze s tím rozdílem, že se nejede 22 km, ale 180 km. Přiznávám a smekám helmu před každým, kdo dokončil. Po prvních 10 kilometrech jsem nohy od lýtek dolů necítil, vnukla se mi myšlenka vždyť já mám v autě spacák! První okruh 44 km jsem dojel jen proto, že na každé otočce byla občerstvovačka. Nic takového jsem nikde neviděl. Takového jídla a pití jako o Silvestru… Z mého pohledu to dál opravdu nešlo, buď zdraví a nebo nejistý cíl. Zamířil jsem k autu a doufal, že najdu pod kolem klíče. Největším překvapením pro mě bylo, když jsem 2 km před autem potkal kráčejícího Karla se stejnými potížemi. Šel pěšky, protože na svém kole měl cizí píchlé kolo. Všimnul jsem si toho hned, protože to bylo jako kdyby jste daly elektrony z Lamborghini na trabanta. Obdarovaný maniak ovšem i to Karlovo kolo bodnul a při zapůjčování dalšího předního kola byl přistihnut rozhodčím, který mu udělil červenou kartu a tím pro něj závod skončil. Kdyby byl rozumný jako my, zabalil to po prvním kole a mohl si ušetřit spoustu bolesti, námahy a trápení. Nevíce byl překvapený Uhlák, který málem spadl z kola, když jsem mu začal fandit z auta a vedle mě seděl Kája. I Tylichtr (TT Tálín) na nás házel nějaké závistivé posunky. Jardovi Pudilovi bylo tak dobře, že se nebavil ani s lidmi na občerstvovačce a kdyby na kole upadnul, tak se ani nepustí, jak byl stuhlej. Jenom Peťa byla asi v pohodě, smála se jako by se narodila za polárním kruhem.

Běh konečně neprší. Jak Radkovi tak i Petře musela běžecká rovinatá trasa po asfaltu sednout, protože časy 3:11:51 a 3:22:05 jsou opravdu časy maniaků. Stále trápící se, ale nevzdávající se Jarda Pudil zaběhnul 3:42:57. První věta, kterou jsem slyšel od Petry po závodě byla: „Kde tady točí pivo?“

Při zpáteční cestě jsme samozřejmě rozebírali průběh závodu. Shodli jsme se na tom, že takhle plné občerstvovačky jsme ještě neviděli. Pro představu: gely, sušenky 3 druhy, čokoláda, houska se šunkou, kola, iont nápoje, teplý čaj, koláčky makové i tvarohové, meloun, hroznové víno, ale i pro Vlčáka plechovka piva, jak nealko, tak i 11 Platan a pro zmrzlíky jako jsem já tam měli i Tuzemáka. V autě jsem dal do placu další rodinnou zásadu a to, že „sojky“ se hlásí. Uhlák na to prohlásil „To tady budeš mít za chvíli přeptákováno.“ Shodli jsme se na tom, že lepší organizovanost a zajištění závodů se jen tak nevidí. Hlavně ne v Praze. Petra skončila na krásném 3.místě (10:24:07,09) a Radek obsadil 2.příčku (9:46:49,5).

Jakub Michal

Související odkazy: Výsledky

Zpět na výpis...