TriskCBTriskCBTriskCB Triatlonový
sportovní klub
Logo TrickCB České
Budějovice o.s.
TriskCBTriskCBTriskCB
Nastavit jako výchozí stránku Celkem návštěv: 1047014 Dnes je 29.3.2020, 11:20 Aktuálně návštěv: 7 Přidat k oblíbeným
Partneři

Facebook TriSK ČB

Česká triatlonová asociace

Tento projekt je spolufinancován statut.městem ČB

ČSOB private banking

EGE s.r.o.

ZP MV ČR

Partneři

Jihočeský triatlon

Nadace ČEZ

e.on

Hostinec - penzion

Penzion Gabreta

Wellness hotel Rezidence

(c) Triatlonový Sportovní Klub České Budějovice o.s.


Náhodný pohyb ve výtoňském bahně


Během týdenní výhně, která panovala v týdnu před závody ve Výtoni, jsme se těšili na chladnější klima šumavských kopců v okolí Lipna. Svoje odhodlání jsme jeli ještě navýšit lehkým pátečním švihem s Romanem Medkem a Pepou Mondekem z týmu B&H. Chuť do závodění se nám s přibývajícími kilometry skutečně zvyšovala. Ruku v ruce s tvrdou tréninkovou jednotkou se nám k večeru zvyšovala i chuť na konzumaci plzeňských piv v romantické restauraci v Boršově. Zde Roman, již na počátku sportovní schůze, bystře posunul odjezd z Českých Budějovic druhý den ráno až na příjemnou 11. hodinu. Cílem bylo seznámit se s trasou kola pod větším časovým stresem.
V den závodu jsme byli všichni dochvilní a cestou jsme ještě naložili Alana Nováka. Cesta do Výtoně příjemně uběhla. Milou společnost nám dělala Jana Medková a její(ch) fenka Aliska. Počasí se mračilo a pršelo. Moje chuť závodit opadala s tím, jak mi narůstala chuť na majonézou dobře promazanou bagetu za 55 CZK z Benziny ve Vyšším Brodě. Udržel jsem se na uzdě a dal si 2 čokoládové sušenky. Pohled na pojídání dobroty neskutečně týral psa manželů Medkových a následně i mě. Jana vydala zákaz krmení šampiona, což mě jako citově založeného člověka ranilo. Keks mi přestal chutnat. A tady i končí celá idylka hezkého sportovního výletu.
Po příjezdu mě překvapila zaneprázdněnost našeho klubového šéfa Rosti, který moderoval a organizoval závody dětí v Junior cupu! Domnívali jsme se, že to bylo zřejmě kvůli ostychu místních z důvodu kvalit našeho speakera. Chvilku jsem si i bláhově hrál s myšlenkou, že Rosťa přestoupil a židle šéfa oddílu bude volná. Chyba. Nebyl zde nikdo, kdo by se dětí fundovaně ujal. Díky Rosťovi však závody zdárně proběhly.
Chtěli jsme si projet trasu kola. Po on-line zprávách, že to nemá moc smysl, neb značení je bídné a stejně nebudeme vědět kudy kam jsme zůstali v depu. Zde jsem poprvé ocenil zkušenost harcovníka Roman Medka, který mazaně odjezd z Budějovic odložil. Navíc ani počasí k vyjížďce nelákalo.
Blížil se start kategorie jihočeské Elite grupetto. O žhavení závodníků se postarala průtrž mračen těsně před startem. Plakátek A5 avizoval plavání v délce 400 m. Závodníci počítali s 200 m psanými v ročence 2009. Informace o teplotě vody a zákazu použití neoprénů běžela tichou poštou. Na vývěsce nic.
Trasa plavání byla výborně značena 3 bójkami a zbloudit se nedalo. Jen Radek Uhlíř se stal skutečným smolařem. Je prvním triatlonistou, kterého ohrozil pořadatel deštníkem. Na trať kola vyrážel s krvavými oděrkami na noze. Alespoň si to odbyl hned na začátku. Trať byla výborně značená. Kvůli blátu a tušené dřině jsem volil rozvážnější tempo a tak mě postupně dojížděli a předjížděli lepší bikeři, např. Kája Krejčí. To mě nijak nepřekvapilo, takových bude ještě spousta. Z letargie mě vyvedlo, že po nějaké době mě začalo předjíždět nějaké důmyslné zařízení bez jezdce. Posléze se objevila řidítka. A po několika dalších vteřinách konečně následoval i řidič toho kolosu. Až tady mi došlo, že to byl husarský kousek K. Juráně a jeho vývojářů. To zařízení ve kterém ležel byla biková? hrazda. Trasa kola ubíhala. Dalším, kdo mě předjel byl Tomáš Krbec. Toho to však asi tak potěšilo, že se v rychlosti 8 km/h při šlapání do kopce složil do bahna a další cca 1 km mě znovu pracně sjížděl.Trať byla výborně značená. Dojeli jsme našeho řidiče R. Medka, K. Plánka, M. Zikmunda a legendárního long distance ironmana z Kremže, R. Uhlíře. Trať byla stále dobře značená. Přišel rychlejší úsek. Vydal jsem se na čelo skupinky. Trať byla hůř značená. Zavedl jsem všechny mimo trať. Trasování jsem nechal zkušenějším harcovníkům ( R. Medek, M. Zikmund ). Konečně přišel sjezd. Trať byla hůře značená, ale ostřílení matadoři se nenechali odradit a jeli skvěle. Blížili jsme se opět k Výtoni. Trať nebyla označená vůbec. Genialita R. Medka byla nedocenitelná. Pokud bychom si jeli trať kola projet předem, nic bychom nenašli a byli bychom vyčerpaní. V depu se po kole potkávaly nelogicky promíchané skupinky psychicky nalomených závodníků. Honza Mikoláš mi již zde nabídl bikový trénink, protože jsem na tom letos bídně. V depu byl dříve než já. Ten starý poctivka měl na tachometru 7,5 km, já 9 km. Správně bylo 10 km.
Vyrazili jsme na běh. Nejlépe to vše odhadl I. Grabmuller, který nám na počátku běhu s chutí mával ze sucha zahrádky restaurace Barborka. Kromě finální části u kapličky se papírové fáborky šedě opršené barvy daly najít. Drama gradovalo. Závodníci dobíhali do cíle. Nikdo netušil jak to vlastně dopadlo. Hrozné to muselo být i pro Petra Macha, kterému se zhroutil počítač. Místní jury čekal nelehký úkol jak stanovit vítěze. Vyřešili to lišácky, hlavně díky nezištné pomoci K. Juráně, který rébus pomohl rozmotávat. Chodil v prostoru cíle a tvrdil:“ Já měl vyhrát, já měl vyhrát.“ Domácí porota ho nakonec instalovala na první místo v kategorii. Bez opakování ceremoniálu. Vyhlášeni byli pouze vítězové kategorií, kteří se postupně trousili ze sprch a restaurace, neboť čas vyhlášení vítězů nebyl nikde vypsán. Celkové pořadí dospělých dosud není známo, takže nebylo a není proti čemu protestovat. Další geniální tah. Již třetí v jednom dni. V cíli byl první Honza Hron, při neúčasti Erika Lorence, jeden z hlavních favoritů. Taškařice se mu líbila a celou akci pobaveně komentoval. Všichni nyní netrpělivě čekáme až si K. Juráň najde v nabitém tréninkovém plánu čas a pomůže jury se sestavením celkového pořadí.
Zajímalo mě, díky čemu dosáhl zatím dílčího úspěchu. Celý jeho mechanismus na řidítkách se skládá ze tří páteřních součástí. Dvou, snad ocelových rohů trčících vpřed, které jsou na ústí spojeny gumovou zahrádkářskou hadicí odpovídajícího průměru. Prototyp je zatím v sytě zeleném nadčasovém designu. Zbývá již jen vyladit, spíše podstatně zkrátit, délku tohoto technického výstřelku, který se nyní pohybuje v řádu decimetrů. Na regulérních závodech by zatím bohužel ani částečně nevyhověl pravidlu o povolené délce cyklistické hrazdy. Úkol to bude těžký. Po zkrácení hrazda pozbude významu, nicméně hmotnost kola se stejně zvýší. V aerodynamickém tunelu má na vychytání drobných šotků, které provázejí zrod převratných vynálezů celý rok. Pokud se dobrého nápadu ujme silný zahraniční výrobce komponentů, který poskytne nezbytný kapitál na další vývoj a lehčí materiál, mohli bychom si i my zakoupit sériově vyráběné hrazdy již před příští sezonou a smazat tak technologickou propast ve vybavení. Zpět ke stanovení pořadí. Snad všechny diskvalifikovat a celý závod anulovat, ať už z důvodu neabsolvování trasy závodníky, nebo za používání přídatných monster bez homologace.

Zbývá se zamyslet nad úrovní a smyslem celého podniku v Přední Výtoni, který byl ztrátou času a peněz za cestu, startovné a velo materiál. Třináct alespoň průměrně organizovaných závodů by příští rok stačilo. Celý seriál Jihočeského poháru dospělých jich má letos 14 a nemá v ČR srovnatelného konkurenta. V případě 10 závodů dětského Junior cupu je to obdobné. Stejně těžko bude hledat konkurenta i letošní závod ve Výtoni.

Radek Procházka

Související odkazy: Výsledky

Zpět na výpis...