Plavání v bazénu na 250 m neskončilo žádným překvapením a na trať vyrazili jako první elitní jihočeští plavci. Prvním byl za parádních 2:43 min. Triskáč Honza Šimek, následovaný Martinem Novákem ( 2:52 ) a Filipem Toulem ( 2:56 ).
Z dalších Triskáčů plavala výborně Hanička Cepáková, (3:13), Radek Uhlíř ( 3:30 ), Iva Kubíčková ( 3:33 ), Pavel Pilař ( 3:39 ), Jirka Paštika ( 3:49 ), Honza Mikoláš překvapil za 4:01. R. Procházka za 4:11 nepřekvapil vůbec. Miluška (4:15 ) a Alan Novák ( 4:28 ) byli mírně zklamáni.

Štvanici na plaveckou elitu rozjeli hoši vcelku zostra. Jardu Pudila s Erikem Lorencem jsem po startu vůbec neviděl, protože v době kdy jsem zacvakával tretry do pedálů, oba borci již klopili první ostrou vracečku. Ani na chvilku jsem neregistroval Karla Krejčího z B&H, který mě po plavání ujišťoval, že ho určitě brzy dojedu, ikdyž prý nebude moc čekat. Karel podle mě nečekal vůbec a zajel 4. nejlepší čas. Po pár metrech na mě počkal jen Honza Mikoláš, který vyrážel na trať společně s Karlem a říkal, že viděl na Karlově kole motor. Šlapali jsme pěkně spolu, vzájemně se povzbuzovali a cesta příjemně ubíhala. V první serpentíně, kde již naši elitní soupeři dávno projeli, jsem si chtěl trochu protáhnout shrbená záda a šel ze sedla. Honza si asi myslel, že mu chci ujet a přísně mě kaučoval, že nemám blbnout, sedět a šlapat hezky v sedle. Ujet jsem mu teda nechtěl a na rady tohoto zkušeného harcovníka došlo už po cca 1 kilometru, kdy došlo mně a zjistil jsem, že mám i převodník s 39 zuby, se kterým budu po zbytek cesty mnohem větší kamarád než dosud. Tempo začal udávat Honza a k našemu překvapení se před námi objevila vytoužená skupinka. Podle vypracovaných lýtek jsme poznali triatlonová esa z B&H ( Romana Medka a Milana Zikmunda ). Chlapíci v zeleném byli náš triskáčský jezdící trenér Ráďa Uhlíř a výborně šlapající Honza Šimek. Doplňoval je nadějný Debnár z ŠuTri. Zde si Honza asi uvědomil, že jsem nejen jeho týmový kolega, ale i soupeř a hodil mi obrovskou vlnu. Vysvětlil mi to tak, že se mám pořádně schovat do závětří, protože prý jedu
na blbý straně. Nepodařilo se mu však mě z kola shodit a s drobným škrtnutím
o jeho ocelové zadní kolo jsme pokračovali ve stíhačce. Chtěli jsme hochy před námi dojet a věřili tomu, že jakmile Ráďa uvidí své týmové přátele, půjde v čele skupinky trošku na brzdy, abychom to měli snazší. Asi nás uviděl pozdě a nepočkal hned v Libínském sedle, ale až u prachatického smetiště, kde jsme do nich s Honzou zezadu skoro narazili. Pak jsme se příjemně svezli. Bohužel jen asi tak 500 m. Došlo mi, že nečekali na nás, ale šetřili se na závěrečné, cca 1 km dlouhé a velmi ostré stoupáníčko. Tady Radek rozjel své pověstné peklo a mezera mezi našimi koly se do depa zvětšila tak, že by projel i kamion. Pravdou je, že i nás to nažhavilo a zastavil jsem se až o tyč na kterou se v depu věší kola. Dál jsme pokračovali už po svých. Na Libín ( 1096 m ) vyběhl první Martin Novák, kterého již nedostihl nejrychlejší cyklista Erik Lorenc a třetí byl Honza Hron.
Z Triskáčů si vedl nejlépe již zmiňovaný R. Uhlíř ( celkově 9. a 2. v kat.).
Vcelku dobrý dojem z prvního dokončeného závodu po vleklém zranění mi silně pokazil silný vichr, který se kolem mě prohnal asi 300 m před cílem. Při vyhlášení jsem zjistil, že to byl starší z bratrů Hronů. Tímto mi v naší kategorii třicátníků věnoval hezkou bramborovou medaili, která byla původně určena pro něj.

Výborně závodily a s tratí si poradily i naše krásné dámy. Miluška Procházková ( v ženách celkově 2., v kat. 1. ), Hanička Cepáková ( 2. v kat. ) a Ivča Kubíčková ( 3. v kat. ).

Prachatické peklo je za námi a v týmu se již všichni těšíme, jak si 31.5. odpočineme na olympijském triatlonu v Putimi.

Radek Procházka

Související odkazy: Fotogalerie Výsledky

Zpět na výpis...