Vše tomu nasvědčovala už cesta do samého srdce duatlonového dění a samotná příprava. Jana Candrová si doslova užívala už samotné rozjíždění před závodem, kochala se přírodou a nemohla si nepovšimnout i detailů, které mi doslova unikaly. "Viděls ty telátka, jak sály z vemínek?", zněla jedna z jejich nezapomenutelných větiček. Popravdě řečeno, já to neviděl. Nevím, zda to bylo mou otupělostí a nebo Janinými mateřskými pudy…

Na start závodu se pod obří nafouklou bránu postavilo 48 borců a 12 žen. Ty startovaly 5 minut za námi. Výstřel a sprint jakoby měl být na konci náměstí cíl. Radek Uhlíř a Karel Krejčí bojovali v první třetině pole o co nejlepší výchozí pozici, Ivo Grabmüller, Jarda Pudil a já někde kolem poloviny. “Přezouváš?“, zaznělo vedle mě z Ivošových úst. I přes mé funění jsem se dokázal pousmát a vyloudit ze sebe naprostou pitomost: „Uvidím až v depu“. Mezitím jsme dorazili Jardu a nějaký ten metřík i na něj získali. Po chvilce jsme už ale běželi všichni tři pohromadě. Ve předu jsem už jen stačil sledovat Uhlákův dres. Běžel výborně, a když nás potom míjel na kole, vypadal ohromně v pohodě. O nějakou vteřinku před ním bojoval Karel Krejčí, který to výborným závěrečným během dotáhl celkově na 13.místo!!! v ČP. Radek si pochvaloval druhý běh. Vyloženě si ho užíval a bylo to znát, vždyť mu chybělo pouhých 10 vteřin na dalšího jihočecha Martina Nováka. Skvělý úspěch Radku a to ještě netušil, že si běží pro stříbrnou placku. Moc ti všichni gratulujeme Radku!!!

V cyklistice, i přes dokonalou rovinu, se na nudu rozhodně naříkat nedalo. Alespoň z mého pohledu. Jelo se slušné tempo, závodilo se doslova na krev. Jarda by mohl vyprávět. Před ním jedoucí Ungr si škrtl o Grabasovu galusku a společně s dotyčným šikulou se oba rázem váleli v pangejtu. Ivoš to tak tak ustál. Třetí kolo cyklistiky ho rázem zbavilo tří soupeřů v Age Group. Ano tří. Já o několik minut před tím jsem okusil, jak chutná pocit zmaru, když se mi rozházely pastorky mého desetikola, dostaly se mi až k šavli a klikami jsem už ani neotočil. Kráčel jsem si to zpět do depa, když se mi opodál nabídl jeden z cyklistů, že mi půjčí zadní kolo. Neváhal jsem a okamžitě si ho přehodil. Poprvé v životě jsem jel s diskem. Trochu mě naháněla hrůzu čtyři malá kolečka, jimiž byl tento skvost obdařen, ale dalo se. Upaloval jsem, co mi síly stačily, dojel holky a strašil je hřmotem „svého“ disku. Na otočce jsem sice zcela netradičně musel shodit na malou placku, jinak bych se z nuly asi nerozjel a vychutnával si souboje závodníků jedoucích na předních místech. Ano, má téměř 7mi minutová sekera mi nechala si užít závod i trochu z jiného pohledu. Mohl jsem si vychutnat moment, kdy Martin Pejsar v závěrečném okruhu nastoupil a jeho tempo vydrželi akceptovat pouze Karel Zadák a velký favorit závodu Dan Fekl (ten z nějakých příčin, známých pouze jen jemu, běh nedokončil). Já se vezl s odpadlíky. Alespoň jsem si mohl vychutnat, jaké tempo se jede na špici.

Závěrečný běh jsem šel už jako kvalitní trénink. Chuť závodit jsem již fakt neměl a když mě Jana předbíhala, ani jsem se jejího zběsilého tempa nechytil. V cíli jsem ji řekl, že to nebyla pro mě motivace, ale to jsem si naběh. „Jó tak já už nejsem pro tebe žádná motivace“, opáčila a já už tušil, že mi to dá pěkně sežrat. Přitom Jana vyloženě udělala ženský závod. A když jí na bedně nabídli reprezentaci na ME v Řecku, odvětila: „To nejde, kojím“ a asi si přitom trošku zavzpomínala na telátka před závodem…

Na závěr chybí jen dodat, že vyhrál jihočech M.Pejsar (E.ON Tábor) a holky z B&H triatlon ČB (Candrová,Grabmüllerová,Krejčová) potvrdili, jak kvalitní se u nás jezdí jihočeská soutěž. Mezi tou červenou mi jen chyběl zelený dres naší Milči Procházkové, ale věřím že vbrzku se opět dočkáme. Ještě jednou chci smeknout před výkonem Karla Krejčího a Radka Uhlíře. Mnohdy si říkám, že jeho výsledky jsou tak dlouhodobě kvalitní, že si opravdu zaslouží jen chválit a chválit.

Já jsem si závod naprosto užil, i když to pro mě bylo tak trochu hořkosladké, ale když vezmu v potaz to, že několik minut po mém defektu, jsem se mohl šeredně vymlet a zůstaly by mi tak možná jen karbonová trsátka, říkám si, že mě tam někde daleko má asi někdo pořád hodně rád…

Díky všem, kdo se mnou do Dobřan jeli, bylo to super!!!

Rosťa Šimůnek

Související odkazy: Výsledky

Zpět na výpis...