   |
Triatlonový sportovní klub |
 |
České Budějovice o.s. |
   |
| Nastavit jako výchozí stránku | Celkem návštěv: 1543604 | Dnes je 22.11.2024, 23:33 | Aktuálně návštěv: 30 | Přidat k oblíbeným |
|
Triatlonový sportovní klub |
|
České Budějovice o.s. |
|
| Nastavit jako výchozí stránku | Celkem návštěv: 1543604 | Dnes je 22.11.2024, 23:33 | Aktuálně návštěv: 30 | Přidat k oblíbeným |
|
Rosťa: Ráno jsem lehce posnídal, rozcvičil se a snažil se nemyslet na věci co by mohli nastat. Na místě jsem se ještě trochu rozklusal, ale jen tak abych si zahřál svaly. Na startu jsem se postavil do druhé řady, abych se nestáhnul s běžci co vyrazí v ostřejším tempu. Nasadil jsem to svoje. Chtěl jsem běžet začátek tak na 4:30 min/km, ale nějak to vzalo za své a to v tom dobrém slova smyslu. Běželo se mi lehce, snažil jsem se běžet zadrženě, i když mě to táhlo dopředu. Pořád jsem si říkal, klid, nikam se nežeň. Na 10km za 42:00 , hned mě napadla myšlenka zda jsem to nepřepálil. Ale šlo to stále v poho, na 16km jsem zaběhl dokonce své nejlepší kolo a půl maratón jsem protínal za 1:28:24. Hlavou mi prolétla myšlenka na čas pod 3h, ale vzhledem k tomu, že před závodem bych byl spokojen s časem pod 3:20h, tak jsem ji hned zahnal. Nereálné to však nebylo, v tu chvíli se mnou ještě běžel Rosťa Tomeš a ten to nakonec dal! Já však své tempo trochu zvolnil a tak se mi začal vzdalovat. V tu chvíli mi už Radek a Karel dávali kolo a nějaký metr k tomu, ale já se pořád snažil běžet na pohodu. Diváci povzbuzovali v každém kole, ale já už se nenechal vybláznit, i když časy kol už byly o nějakou tu vteřinku horší. Kolem 32km byla už únava znát a já čekal na chvíli kdy přijde zeď. V dohledu jsem měl Karla a to mě hnalo kupředu. Na 36km, ač byly mé časy kol už přeci jen horší, se mi ho podařilo předběhnout a diváci mě hnali kupředu. V tu chvíli jsem si řekl, že udělám proto vše, abych elitní 10ku nepustil. V závěru, poslední 2km před cílem jsem však začal trochu chytat křeče, ale těch 6 koleček jsem už běžel tak trochu setrvačností, ale se skvělými pocity. Občasnou bolest jsem se snažil nevnímat. A těch posledních pár stovek metrů do cíle, když člověk běží koridorem skandujících diváků a za cílovou páskou se vám žena vrhne kolem krku a vlepí vám pusu, věřte mi, to jsou ty neopakovatelné okamžiky, pro které stojí za to dělat to co děláme!… Rosťa Šimůnek Radek: A je tu cíl podruhé v životě zdolávám maratón.Cíl, ve kterém pociťuji velkou porci únavy, ale zároveň si uvědomuji čeho jsem vlastně sportovně schopen. Maratón nepovažuji jenom za závod, ale i za zkoušku mentální vyspělosti sportovce. Na start jsem nastupoval s cílem atakovat hranici tří hodin, která je pro mě takříkajíc magická. Po startovním výstřelu a po uběhnutí prvních deseti kilometrů jsem se cítil velice dobře.Tepy se pohybovaly okolo 80% max., nohy šly takříkajíc samy. I když hned od začátku bylo tempo vedoucích závodníků skutečně vysoké, mě se daří držet na 4minutách na kilometr. Věděl jsem, že úvodních 10km je pro mě zahřívací a skutečné závodění mě teprve čeká. Po první hodině sahám na občerstvovačce po Carbosnacku. Snažím se stále držet nasazené tempo 4minut a zároveň spolupracovat s F.Tíkem. S okruhem, který má celkem třináct zatáček jsem se již natolik sžil, že tempo při jejich probíhání nejsem nucen výrazně měnit. Míjím 20kilometr. Stále držím strojové tempo okolo 4minut bez větších známek únavy. Pole startujících je již výrazně promíchané. A přichází 30 kilometr, kilometr, na kterém se pomalu začíná rozhodovat o výsledku celého závodu. Cíl se blíží, ale u mě se dostavuje krize, svaly na stehnech mi začínají tuhnout, tempo se zpomaluje. Na 35kilometru již začínám počítat jednotlivá kola do cíle. Každé další kolo je pro mě delší než to předchozí. Tep se mi začíná postupně zvyšovat. Snažím se protahovat krok, více zapojovat do odrazu kotníky. Poprvé pociťuji zvýšení okolní teploty, s tím u mě stoupá spotřeba vody a iontových nápojů. Dostávám se do stádia, kdy jednotlivé okruhy jdu již setrvačností.V těchto momentech mi výrazně pomáhá povzbuzování podél trati stojících diváků. I díky nim jsem schopen v posledních okruzích vyždímat ze sebe poslední zbytky sil a závod dokončuji v čase 3:01:26. Cíl, který jsem si kladl jsem sice nedosáhl, ale zato jsem se k němu výrazně přiblížil. A jak jsem se zmínil v úvodu, maratón není jenom závod, ale je to i nahlédnutí do sebe samého, do svých fyzických možností. Závěrem bych se chtěl zmínit o organizaci.Všem patří velký dík za uspořádání této akce, kde vše klapalo.Ať to byl samotný závod, při kterém jsem nezaznamenal žádný negativní moment, zázemí a v neposlední řadě mediální propagace, která mnohdy chybí. Radek Uhlíř |
