V Ratmírově nás čekal krátký závod (0,5-10-2), voda byla teplá, takže se plavalo bez neoprénů. Překvapilo nás ale, že vzdálenost bójí se značně lišila od předpokládaného půl kilometru. Posléze přišlo vysvětlení – uplavaly bóje. A to opravdu hodně daleko. To už bylo zřejmé, že není v dohledné době v silách pořadatelů se přitáhnout zpět na svá místa. Náhradí řešení znělo: „Plavte ke druhému břehu kolem rybářské loďky a zpět.“ Poukázal jsem, že ta není pořádně vidět ze břehu, natož až budeme o dva metry níží ve vodě. Pro lepší orientaci nám bylo oznámeno, že loďka se nachází v místech poblíž se pohybujícího bílého psíka. Na to jsme vystartovali. Trochu orienťák, trochu plavání na zdař bůh, někam do neznáma. Zpět do už šlo super. Třetí bóje byla totiž na břehu a své místo nezměnila. No prostě byl jsem rád, že mám plaveckou část za sebou. První vylézal jako vždy super plavec Hanys, za ním Martin Novák (TC Vaněk J. Hradec), výborně i naši Uhlák a Dejv. Já jsem při nasedání na kolo se už jen koukal na jejich záda. Ztráta se ale nijak neměnila, jelo se dobře, vepředu udával tempo Uhlák, v našem balíku já se Zinnerem. Pomohl i Plánek. Po pátém kilometru se přihnal Pudil (SCV Blatná) a měl jsem v pravdě co dělat, abych se ho chytil. Jel jako raketa. Podařilo se a za mnou se poskládali všichni ostatní. Takto vydrželo až před poslední kopec, kde nastoupil opět Pudil a všichni ostatní mně přefrnkli, jako kdyby právě vyjeli. V tu chvíli to byla má krize. Naštěstí jsem se na horizontu oklepal a pár jich ještě stačil předjet. Do depa jsem vjížděl vedle Hanyse a Dejva, kolem nás v čtvrt minutě asi deset ostatních. A začal závod kdo z koho. Do kopečka mi to moc nešlo, Plánek mně předběhl celkem ladně. Z kopce jsem mu to ale vrátil a dostal se do tempa. To už přede mnou výborně běžel Dejv. Zezadu na mně dotíral Juráň, ale už toho měl také dost. Ale to už jsem viděl bránu a v této chvíli jsem věděl, že už své první místo v kategorii třicátníků nepustím. A pocity v cíli? Dalo by se to shrnout do jediné otázky – při triatlonu kyslíkový dluh? Dnes jsem poznal, že je to opravdu možné! A jak jsme zajeli jako tým? Dopadli jsem skvěle! Uhlák byl čtvrtý (2. místo v kat. M4), Pechouš sedmý (3. místo v kat. M2), Dejv osmý (4. místo v kat. M2), já devátý (1. místo v kat. M3) a Hanys celkově třináctý. Výsledky ostatních jsem se, jako všichni ostatní, dozvěděl z netu druhý den. Pořadatelům se v den závodu nepodařilo výsledky vytisknout. Možná se zeptáte, co v tomto závodě bylo na 100% …… Určitě všichni zúčastnění. Kdo absolvoval závod, dal do toho vše a díky tomuto jsem si uvědomil, že závod děla především tato banda soupeřů, ale i kamarádů v jedné osobě. Škoda, že si nikdo nemohl za svůj výkon, když už ho katapultoval na bednu, odvézt trvalejší památku. I když vzpomínat budeme jistě mnozí dlouho. Komu se poštěstí, že si z nějakého závodu odveze za umístění 8, 5 či 3 lipánky. Dnes jsem jeden z nich napěchoval i do palačinky… Ale zkuste to. Je to bašta!!!

Druhý den jsme se vydali i s mladými závodníky z dětských kategorií do Moravských Budějovic, ve kterých se konal závod Jihomoravského poháru. Start nejmladších byl již v 9,40 hod. takže jsme si museli trochu přivstat. Dětem to nijak nevadilo a posléze se ukázalo, že neubralo ani na výkonu. Vždyť považte, že téměř každý z naší početné výpravy (11 dětí), si odvezl pohár za umístění na 1., 2. či 3. místě. Musel to být pro děti zážitek a to nejen ze samotného závodu, ale i když stoupaly na podium, stejné jako bývá v Českém poháru, ke stupňům vítězů. Měli rozzářené oči. A to je ta největší odměna nejen pro pořadatele, ale i pro nás. Především pro Pavla Straku a Janu Šimkovou, kteří se jim na trénincích věnují a ukrajují si svůj volný čas a odsouvají své pracovní či rodinné povinnosti. Těsně před polednem odstartovali i všichni dospělí. Celkem jich bylo 72. Startovalo se ve 2 vlnách, protože v 50-ti metrovém venkovním bazéně by to v takovém počtu najednou bylo jistě „maso“. I tak jsem měl potíže s orientací. Dno bylo hladké bez čar, takže ani kotoulovky jsem výjimečně nedělal. Dráha byla důsledkem silného bočního větru prověšena tak, že jsem měl pocit, že se chvílemi vzdaluji a chvílemi plavu blíže dráze. Po závodě mi Dejv řekl, že to nebyl jen můj pocit, ale že jsem tak i plaval. Kličkoval jsem a když Dejv plaval proti mně, musel dávat pozor, abych do něj nenarazil. I přesto ale Dejv zaplaval excelentně. Na kolo vyjížděl 10 sekund před Valtrem. Já jel ve skupině za nimi a při vjezdu do depa proti mně Valtr akorát vybíhal.To bylo dobré zjištění. Necelé dvě minuty ztráty a Dejv u něho. Valtr je ale super běžec, takže nám nadělil na 5 kilometrech něco přes minutu. Dejv udržel celkově 12. místo (8. místo v kategorii M2). Já se postupně prokousával kupředu ke konečnému 21. místu a to jsem v 7 vteřinách měl ještě dva soupeře před sebou. Cílová brána však už byla příliš blízko. V kategorii to byla bohužel brambora, když Dlabaja (Author Tufo) běžel naprosto úžasně a když mně předbíhal nedalo se za ním příliš dlouho držet v závěsu. Vždyť běžel téměř stejně rychle jako Valtr. A co tedy dodat na závěr? Všichni jsme si závod užili. Výborná organizace (závod zajišťovala i Policie ČR, před prvním vždy jela motorka), skvělé zázemí (po závodě každý včetně dětí dostal oběd a pití, k dispozici nám byli tři maséři, takže i pro děti to byl zážitek) a závěrečné vyhlášení prostě nemělo vedle pěkných cen chybu. Celou atmosféru dotvářel skvělý speaker, který se neodpustil podotknout: „Ten TriSK České Budějovice bude asi nějaký kvalitní oddíl, něco jako SVS Chvojkovice Brod….“

Výsledky z obou závodů a fotky z Moravských Budějovic naleznete v obvyklých odkazech.

Zpět na výpis...