TriskCBTriskCBTriskCB Triatlonový
sportovní klub
Logo TrickCB České
Budějovice o.s.
TriskCBTriskCBTriskCB
Nastavit jako výchozí stránku Celkem návštěv: 1046984 Dnes je 29.3.2020, 10:26 Aktuálně návštěv: 42 Přidat k oblíbeným
Partneři

Facebook TriSK ČB

Česká triatlonová asociace

Tento projekt je spolufinancován statut.městem ČB

ČSOB private banking

EGE s.r.o.

ZP MV ČR

Partneři

Jihočeský triatlon

Nadace ČEZ

e.on

Hostinec - penzion

Penzion Gabreta

Wellness hotel Rezidence

(c) Triatlonový Sportovní Klub České Budějovice o.s.


Zimní motiv


Jelikož nás nyní čeká poněkud jalovější období ohledně našich zážitků z nudné zimní přípravy, dávám do placu takový pestrý, původně sice letní, ale pro skutečné tvrďáky klidně i zimní tréninkový motiv. Při čištění počítače jsem ve svém romantickém deníčku našel dojmy z hezkých prázdninových dnů. Rozhodl jsem se odtajnit i své nejtvrdší tréninkové metody. Níže uvedenou vlastní zkušenost je třeba co nejčastěji a nejintenzivněji opakovat hlavně v závodní sezoně, abyste byli co nejvíce vorvaný a dopřáli soupeřům vítězit….

V pondělí jsem se z výsledků sobotního závodu ve Výtoni dozvěděl, že jsem musel jet bídně, neb jsem byl zařazen až na chvost první desítky. Po tom čarování s pořadím to mohlo být i výrazně horší. Nicméně jsem se rozhodl skoncovat se špatnou výkonností, nehledat výmluvy a neházet vinu na pořadatele či nadupanější soupeře.
Ještě téhož dne jsem zapředl hovor s guru jihočeských cyklistů Romanem Medkem, který mi nabídl bolestivé soustředění na Kvildě s odjezdem zítra. To se neodmítá. Večer mě ještě čekala milá návštěva u Krejčích. Po dýchánku jsem měl i hezké sny. V noci jsem se opájel představou, jak již za týden na triatlonu ve Zlivi na 5. km dojíždím Jardu Pudila, kterého ihned v prvním kopečku odpojuji. Nejpozději na 10. km se dotahuji na čelo závodu, kde si jen trošku odfrknu a od 15. km již jedu dlouhé sólo s cílem vybudovat si dostatečný náskok před desetikilometrovým během.
Ráno, po hezkém večírku jsem začal balit a chtěl jet na Kvildu na kole. Je to dost dlouhé a hlavně do kopce. Ideální silově vytrvalostní trénink. Již v 8,30 jsem seděl u Míry Jiřičky v autě. Dokázat včas slevit z cílů je důležitá součást tréninkového procesu. Pokud cestu hodnotím jeho slovy, tak se nám jelo výborně. Dneska naposledy.
Na Kvildě jsem nečekal žádné výletníky, ale ta tréninková sestavička, která si již chystala svoje většinou karbonové speciály, mě trošku vykolejila. To, že budu Šumavou vláčen za Martinem Zlámalíkem a nastupujícím esem českého cyklokrosu Tomášem Medkem mě kapánek poplašilo. Ostatní jsem neznal, ale dle materiálu a hranatých lýtek to hobíci nebyli.
Sundavám ze střechy vozu svou litinovou jednici. V 9,30 je začátek tréninku. Nejprve prý pojedeme volně naproti ještě jednomu, snad slabšímu cyklistovi, který si asi musí přidávat a proto jede už z Vimperka. Úvodní volné tempo mi během 2 min. dostává tepovou frekvenci nad můj nízký anaerobní práh. Během zahřívačky tepu na příjemném submaximu či ještě příjemnějším maximu. Potkáváme našeho cyklistu. Je to Ivan Rybaříků. Sen se rozplývá. Ivan nás rozhodně brzdit nebude. Jsme kompletní a dostatečně silní. Eliťáci dolaďují trasu příjemného švihu, pro mě závodu. Pojede se hřebenovka. Ptáme se kudy. Ivánek nás seznamuje s trasou. Je stručný. Svojše, Svojše, Svojše. Roman nám to přiblíží. Zadov-skokanské můstky-Kvilda-Modrava-Srní-Čeňkova Pila-Svojše-Zhůří-Horská Kvilda-Kvilda. To celé 3x. Ivánek jde víc do detailů. Ujedeme 150 km, nastoupáme 3 000 m. Naštěstí tam ty Svojše jsou. Jinak bychom to snad nenastoupali, jezdili tam do noci a na to nemám čas. Ten roztomilý kopeček má tak 8 km.
Je to dobrý. Po půl hodince tachometr ukazuje, že máme za sebou již celou desetinu švihu. Jsme pod Kobylou. Jede se celkem svižně. Začíná první selekce a Roman říká:"Čau, čau." Pojede si svoje. Točím 39x20, v nohách asi 2 l laktátu. Jsme ve stoupání pod hotelem Churáňov. Ivánkovi zvoní telefon. Lehce nám tak na 50 m odskočí, aby nerušil a 3 minuty s někým zvesela hovoří. Stále točím. Teď 39x22 a kupodivu stále do kopce. Ivan končí hovor a já vzpomínám kde končí kopec. Tuším, že tak ještě 1 km. Míra říká, že jedou jak Rusáci. Jsem psychicky nalomen, přeji Mírovi hodně štěstí a protože mi došly převody, odpadám. Ale za další zatáčkou, cca po 200 m kopec končí! Lehnu do hrazdy a již za 4 km lídry hravě sjíždím. Hoši pouštějí brzdy a začínají šlapat. Zase jak Rusové. Jako praví domestikové nás dovezli až pod Svojše, kde se s Mírou těšíme, že jim teď konečně nastoupíme a ujedeme. Již po 1 km jsou karty rozdány. Hned na začátku za sebou necháváme nadějného Tomáše Medka a jeho tréninkového kamaráda kterému nefunguje malá placka, což mu zdá se vyhovuje. Na 3. km nás oba dojíždí s tím, že je vedro a museli se svléknout. To je pochopitelně nepříjemně zdrželo. Vytváříme s Mírou grupetto o 2 lidech. Nahoře na nás všichni čekají i s Romanem, který mazaně nesjel dolů do kaňonu Otavy river. Chlapci nás dovláčí na Kvildu. Svojše mi 1x stačily, ale Roman dává ještě dohromady druhou skupinku, která pojede jen 20 km na Hutě a zlomí 2 kusy. Ostatní pokračují do 2. kola....
Já jdu regenerovat s příslibem večerního klusu na prameny Vltavy. Slib si plním a celou cestu závodím s vitálním šedesátiletým šlachounem, který mě nahoře pochválí.
Cyklokrosaři pokračují v další fázi a rajtují na svých dovezených speciálech a na cizím pozemku kratší okruh, s čímž majitel nahlas nesouhlasí.
Večer je nedílnou součástí přípravy regenerace u paní domácí, která nám po druhé soupravičce nabízí další, nyní zimní soustředění na běžkách. Rozhodně přijímáme a na důkaz přátelství jí Roman galantně nabízí tykání, ke kterému se s Mírou bez ostychu připojujeme.

Pozn.: Můj výsledek ve Zlivi – DNF ( po kole )

Radek Procházka

Související odkazy:

Zpět na výpis...